Kachna divoká

Kachna divoká je předkem všech kachen, které dnes chováme na našich dvorcích. Až na kachnu pižmovou, jejíž původ sahá ke kachně pižmovce. Kachnu divokou můžete znát i pod názvem březňačka.

Obývané prostředí

Kachna divoká se v hojných počtech vyskytuje v prostředí celé Evropy, Asie, ale i Afriky a severní Ameriky. Jejím místem pobývání jsou zpravidla sladkovodní plochy - rybníky a jezera. Vítají zvláště ty silně obrostlé rákosím a vysokou travou, keři. Kachnám vyhovuje voda stojatá, v plynoucí vodě se vyskytují jen zřídka.

Charakteristické zbarvení a vzhled

Zbarvení kachen divokých zná takřka každý Evropan. Kachny jsou hnědé s výraznou části tmavomodrého pera na křídle olemovaného bílou barvou, která modrou barvu zvýrazňuje. Kačeří opeření hraje všemi barvami. Od metalické zelené až po tmavě hnědou kaštanovou. Zobák charakterizuje sytě žlutá barva, běháky zase oranžová. Kachní zobák má taktéž oranžovou barvu přecházející do hnědé.

Potrava kachen divokých

Kachny si dobře přivykly na lidskou společnost, proto velmi rády obývají i jezírka v parcích. Zde je lidé přikrmují domácí zásobou pečiva, které není pro kachny příliš vhodnou potravou. Přirozeně se kachny živí hmyzem, rostlinami a měkkýši. Nepohrdnou i menší rybkou.

Rozmnožování a život kachny divoké

Nastane-li doba hnízdění, kachny se na toto období dočasně spárují. Při břehu obývané vodní plochy si vytvoří hnízdo. Po spáření do něj samička naklade až 18 vajec. Kachny mívají přibližně 8 až 16 mláďat.

Na vejcích posedává kachna v délce jednoho měsíce. Po vylíhnutí zůstávají mláďata první den v hnízdě. Pak už s nimi kachna vyjíždí na hladinu vody. Veškerá starost o mláďata závisí na kachně, kačer jí v době hnízdění opouští.