Paduánky: italské chocholaté krásky
Nejčastěji chované okrasné plemeno slepic. Díky svému vzhledu působí exoticky. Odborně se řadí k plemenům se zvláštními znaky, konkrétně chocholatá plemena. Jejich původ sahá do Anglie.
Chocholaté a vousaté slepice se vždy chovaly jako vzácnost po celé Evropě. Slípky pocházejí z italského města Padovy (Padua), tak se dostaly z Ruska a Nizozemí. Paduánky se poprvé v historických záznamech objevují už kolem roku 1600.
V polovině 19. století paduánky prošlechtili Angličané. Šlechtění jim přineslo velké chocholy a vcelku obstojnou snášku. Velké chocholky se dalším šlechtěním zmenšily na přínosnější velikost, která slípkám byla v životě pohodlnější.
Jedná se o plemeno lehkého typu. Nejdominantnějším prvkem jejich vzhledu je kulatý chochol a trojdílný vous, který obohacuje jejich tvář.
Oči mají slípky hnědé, u světlejších rázů se zbarvují do oranžovočervena. Zobák nese modrošedou barvu.
Trup paduánek vypadá na pohled lehce, je vysoko nesený. Záda mají slípky delší, ramena široká, která se dozadu mírně zužují. Prsa mají plná s pěkným zaoblením. Ocas se jim doširoka rozevírá a nese bohaté opeření.
Paduánky se v České republice chovají zpravidla pouze ve zdrobnělé formě. Nejčastější zbarvení se objevuje ve žlutě plavé bíle lemované a stříbrné černě lemované. Paduánky se vyskytují v celé řadě dalších barevných rázů jako je bílá, šedá, krahujcová a pestrá.
Přestože jsou paduánky okrasným plemenem, udržely si i výtečnou snášku. Snášejí kolem 120 vajec, některé prameny uvádějí až 160 vajíček. Hmotnost vajíček se pohybuje kolem 50 g a nesou bílou skořápku.
Plemeno je velice shánlivé a umí si spoustu potravy obstarat samo. Při jejich chovu si dávejte pozor, aby slepice nepromokly, nebo si peří neumáčely v mokré trávě. Případně nezašpinily. Narušovalo by to jejich estetický dojem. Jejich chocholky jsou zároveň náchylné k napadení parazity. Proto nepodceňujte pravidelné kontroly a preventivní opatření.
Paduánky se dají snadno ochočit a vycházejí dobře i s ostatními zvířaty.