Malajky: bojové obryně s dlouhýma nohama

Malajky se řadí mezi bojová plemena, která mají silně rozvinutý rodokmen. U těchto slípek není třeba sáhodlouhé zkoumání jejich vzhledu, abyste rozpoznali, o kterou slepici se jedná. Malajky mají natolik netypickou stavbu těla, že je poznáte na první dobrou. Slípky jsou vysoké díky jejich neobvykle dlouhým běhákům - uvádí se výška nejméně 90 cm při plně napnutém těle.

Odkud k nám přišly

Dlouhonohé slípky pocházejí z Indie, konkrétně z malajského souostroví, ze kterého byly v 19. století dovezeny do Evropy. Jejich historie stojí za přiblížení. Pokládají se za přímé potomky již vymřelého plemene obřích slepic.

Importované malajky sloužily už dříve v Anglii a Německu především pouze jako výstavní exempláře. V Anglii byla později vyšlechtěna i zdrobnělá forma tohoto plemene.

Vzhled

K typickým znakům malajek patří svislé držení těla, pevně přeléhající opeření, silně vyvinuté svalstvo a krátká lebka. Na hlavě se honosí malým ořechovým hřebenem, který je zasazený na zadní části lebky.

Malajky se označují za tříobloukové plemeno - první oblou tvoří krk, druhý prohnutá záda a třetí ocas, který je vždy svěšený dozadu a nerozvinutý.

Slepice váží kolem 3,5 kg, kohouti o kilogram více. U zdrobnělé formy slípky dosahují hmotnosti cca 1,5 kg, kohouti pak 1,8 kg.

Chov

Indické holky z malajského souostroví se chovají výhradně pro účely výstav. Nejčastěji se pro účely výstav využívá pšeničné zbarvení. Narazit můžete i na bílý, červeně lemovaný, černý barevný ráz.

I přesto, že se jedná o výrazně sebejisté tvory, malajky se nechají snadno ochočit. Vzájemně se však těžko snášejí. Bojového ducha nenesou pouze kohouti, ale i slepice si rády v hejnu najdou záminku k boji. Lepší chovatelský úspěch zaznamenáte s jednotlivci malajek než s velkou skupinou. Nejlepší úspěchy sklízejí chovatelé, které chovají malajky v párech nebo na jednoho kohouta začlení dvě slepice.