Slepice nebo vejce? Historie první domestikované slepice

Vejce, nebo slepice? Věčně znějící otázka a stále uspokojivě nevyřešena. Přestože se našel tým vědců, kteří se touto otázkou zabývali, výsledek je nejasný. Výsledný verdikt hovoří o faktu, že první prý vznikla slepi,  která snesla první vejce, ze kterého se narodila slepice atd. atd. atd...

První domestikovaná slepice

Příběh prvních domestikovaných slepic začíná již před 10ti tisíci lety v rozsáhlých Čínských provinciích.  Čína byla v té době považována za nejvyspělejší kulturu a i v tomto odvětví měla před ostatními oblastmi mnohonásobný náskok.

A jak se k tomuto faktu došlo?

Při archeologických vykopávkách v Číně byla nalezena řada zkamenělých kostí slepic. Jejich DNA se porovnávalo s DNA dnešních slepic a vyšlo takřka na chlup stejně. Proto je zřejmé, že se jednalo už o domestikované slepice. Ty vznikali křížením divokého ptactva především divokého kura bankivského a kura Sonneratového. Kur bankivský tvoří základní linii DNA domestikovaného kura domácího.

Divoké formy slepic se stále ještě prohání po naší planetě, a proto mohli pomoci rozklíčovat původ dnešního kura domácího.

Počátky šlechtění

Domestikovat slípky začínali tedy čínští farmáři, kteří si u divokých slepic všimli, že by jim mohli přinášet řadu užitku. Chutné maso a výživná vejce. Pak přišel nápad, že vlastnosti slepice by se dali vylepšit křížením a tak začínalo šlechtění kuřat. postupnou úpravou  charakteru, vzhledu i užitkových vlastností. Tímto nákladným a časově náročným postupem začalo krůček po krůčku vznikat moderní kuře, tak jak ho známe dnes.

Rozšiřování chovu slepice

Obliba slepic se rychle šířila. Nejdříve z Číny do Indie, Egypta a odtud dál do celé Evropy. Vzrůstala potřeba využívat kuřata nejen pro užitkový chov, ale především pro kohoutí zápasy. Ty patřily mezi vysoce ceněnou zábavu v lidské kultuře. V minulosti byli Angličané známi jako velcí milovníci kohoutích zápasů.

Náboženské hledisko chovu slepic

Slepice byla v řadě zemí též využívána k posvátným rituálům. V perské říši ji spojovali s bohem. Kohouti ohlašovali svým kokrháním začátek čtení z náboženských textů. Ve starověkém Egyptě a Říme se kur stal zdobným motivem pro keramiku, která se pak využívala při náboženských rituálech.