Perličky se před domestikací proháněly po savanách Afriky. V současnosti divoké formy stále obývají tropické oblasti, některé druhy se nevyhýbají ani pralesům. Perličky začali domestikovat staří Římané, kteří v nich našli užitečné pomocníky, ale především skvělý zdroj výtečného masa. S rozšířením obchodu a růstem obyvatelstva se zdomácnělá perlička šířila dál po světě.
U perliček se vzhled u obou pohlaví příliš neliší. Proto rozeznat od sebe perličku a perláka se stává úkolem pro detektivy a pečlivé pozorovatele. Slepičky perliček jsou vzrůstově maximálně o kilo těžší než kohouti.
Perličky mají neopeřenou hlavu s přilbou (výrůstek na hlavě). Peří mají tmavé barvy od odstínů modré po černou, na kterém se nachází drobné bílé tečky. Ty v tmavém peří připomínají perličky, odtud pochází jméno perlička. Zbarvení však může být různé, i takové, kde je perlení silně omezené.
Perličky jsou díky svému původu teplomilné. Tento charakter se projevuje především na jejich snášce, která netrvá celoročně. Ale pouze v teplejších měsících. I přes tento hendikep jsou schopné za snáškové období snést přes 100 vajec s hmotností 45 g.
Pozor si dejte i na zanášení, které mají perličky ve velké oblibě. To podporuje fakt, že perličkám na rozdíl od ostatní drůbeže koluje v krvi ještě jistá dávka divokosti.
Teplomilnost ovlivňuje i péči o perličky. Kurníkybyste jim v zimních měsících měli alespoň zateplit a zajistit, aby v nich nebyl průvan. Ubytovat je můžete s ostatní drůbeží. Není třeba činit rozdíly. Jediné co budete muset přizpůsobit, jsou rozestupy mezi hřady, které musí být větší.
• Snášková hnízda perličky také potřebují o něco větší, než jsou ta pro slepice.
• Větší výběh rovná se větší radost ze života. Divoké perličky žijí na rozlehlém prostranství. Ve velkém výběhu si potravu obstará perlička sama.
• Krmení perliček je nenáročné. Přilepšovat jim můžete buď krmnými směsmi pro nosnice, nebo směsí pro perličky či různými obilovinami. Pokud se rozhodnete nepodávat krmné směsi, zajistěte perličkám v době snášky dostatek vápníku.