Kachna ruánská

Přístav této kachny sídlí v normandském městě Rouen (čtěte Ruán). Pak se přesunulo její působiště do Anglie, kde se Angličané chopili jejího dalšího šlechtění. A kachna tak získala dnešní vzhled a velikost. Kachna ruánská je nejtěžší kachnou, která vyniká svojí zmasilostí.

 

Váha kachen Ruánských se pohybuje okolo 4 kg a kačerů kolem 4,5 kg, což je ve srovnání s kachnou Pekingskou, kde její jatečná hmotnost dosahuje 3-3,5kg více jak 1kg rozdíl.

Barevné rázy

Divoká, světle divoká, modrá divoká, modrá tmavě divoká. Jejich zbarvení je hodně podobné té, co na sobě nosí kachna divoká.

Vzhled

Kachny mají dlouhý, vodorovně nesený trup a výrazný kýl. Barva běháků a zobáku se odvíjí od barevného rázu, ale nejčastěji mají běháky v oranžovém a zobák ve žlutém barevném odstínu.

Užitné vlastnosti

Přestože se kachny ruánské chovají pouze pro maso, jako každé jiné kachny snášejí i vejce. Jejich snůška je však zanedbatelná. Pohybuje se kolem 50 ks za snáškové období. Každé vejce  váží kolem 80g.  Skořápka nese bílou až světle zelenou barvu, která se odvíjí od barevného rázu kachny.

Kachny ruánské vynikají kvalitou masa, jeho křehkostí a zajímavě laděnou chutí. Jejich maso je vyhledáváno nejen labužníky.

Kachny se též hojně objevují na drůbežích výstavách díky svému líbivému vzhledu.

Chov

Jako každá vodní drůbež, potřebuje i kachna ruánská nějakou tu vodní plochu (postačí i říčka nebo potůček) na vyřádění se a dobré prospívání. Ocení bohaté travnaté výběhy. Díky nim ušetříte i více peněz za krmivo. Ve velkém výběhu si obstarají dostatek potravy samy.

Voda slouží kachnám i k páření. U kachen ruánských lze dosáhnout spáření i mimo vodu, ale jedná se o náročnější proces. Kachny musí mít hlavně dostatek vitamínu E a kačer musí být plně aktivním.

Nejlépe se kachnám ruánským daří, když chováte dvě kachny na jednoho kačera. Případně pokud chcete větší úrodu kachňátek, tak si obstarejte dva kačery a dvě kachny.

Kachny dobře odolávají chladu, pozor si však dejte u malých kachňátek, která je třeba držet v teple. Nesmí prochladnout. Stejně jako ostatní drůbeží mláďata.

Chovatelé,  kteří se nehodlají spolehnout pouze na přírodu, využijí líheň případně inkubátor, kde si jednoduše zvolí velikost líhně s ohledem na počet vložených vajec a můžou se těšit na záplavu žluté drobotě.